
Třiadvacetiletý mladík úspěšně ukončí školu, pošle rodičům kopii vysvědčení, peníze ze svého studijního fondu věnuje charitativní organizaci, nacpe všechny své věci do auta a vyrazí na dlouhou pouť Amerikou, aby nakonec našel smrt ve starém opuštěném autobuse na Aljašce. To je ve stručnosti základní kostra knihy, sepsané podle skutečného životního příběhu jednoho vášnivého obdivovatele Jacka Londona, Tolstého nebo Thoreaua.
Veškeré interpretace a výklady Útěku do divočiny se točí kolem osobnosti Chrise McCandlesse. Jeho příběh je znepokojivý, nutí čtenáře přemýšlet. Byl Chris McCandless hlubokomyslným poutníkem, nebo nejznámějším americkým smolařem? Krakauer pochopitelně snáší argumenty pro první z možností, i když nezavírá oči ani před slabšími stránkami tohoto posledního skutečného romantika, který ve vlastním deníku mluví sám o sobě ve třetí osobě. Kniha funguje i jako jeho obhajoba, protože po mladíkově smrti se ve sdělovacích prostředcích objevily závěry, že trpěl duševní poruchou, což se autor knihy snaží vyvrátit. Je ovšem pravda, že se McCandless asi ztrácel i sám sobě, jak jinak si vysvětlit skutečnost, že se před spolupracovníky v rychlém občerstvení "snažil zakrýt skutečnost, že je tulákem, který má svůj batoh a žije venku."

Ve své knize Krakauer shromáždil velké množství svědectví, rozhovorů, faktů (jako správný americký dokumentarista i domněnek) a osobních vyznání, aby představil McCandlesse jako člověka, který se snažil hledat své místo v životě prostřednictvím dobrodružné cesty za ideály, o kterých dosud jen četl. Jenže když už v aljašské přírodě zřejmě našel to, co hledal, a rozhodl se vrátit zpět do civilizace, poněkud nešťastně si pro něho přišla smrt.
Hodnocení:10/10